Bratranec :2:2

31. května 2012 v 22:30 | Keiro
Leoš se probudil a zadíval se na spícího Martina. Vypadal jako padlý anděl, na čele vrásku starostí. Natáhl ruku a pokusil se mu jí vyhladit. Nechtěl, aby se trápil, ať už se v minulosti stalo cokoliv. Teď bylo nutné myslet na budoucnost. Ať už je jakákoliv.
Vymanil se mu z náruče a přešel do koupelny. Potřeboval pořádnou sprchu, protože Martinova blízkost na něj působila jako velice silné afrodiziakum. Pustil na sebe ledovou vodu a zavřel oči. Vzápětí na sobě ucítil horké tělo. Neotočil se protože věděl, kdo jediný to může být.
Místo aby protestoval, nechal zavřené oči a vychutnával si hýčkající ruce na svém těle.
Martin ho namydlil a každým dotekem mu dával najevo jak moc dokáže být jemný. Hýčkal ho, pečoval o něj, laskal ho těmi lehkými pohyby. Leoš se neudržel a zasténal. Zaslechl jak se mu zasmál do ucha a jemně ho začal líbat na krku.
Pod tmavovlasým mladíkem se podlomila kolena, ale Martin ho pevně chytil kolem pasu. "Uvolni se," zašeptal mu do ucha a přesunul svou namydlenou ruku dopředu. Uchopil jeho vzrušené mužství do dlaně a jemně začal masírovat.
Z Leošových rtů se vydral sten, který Martina příjemně zamrazil. Těšilo ho, že mu může dělat dobře. Pootočil mu hlavu a zmocnil se jeho rtů, přičemž dráždil vstup do Leošova těla opatrně ukazovákem.
Jazykem si pohrával s jeho spodním rtem a radostně hltal jeho steny. "Jsi nádherný," vydechl mu do rtů a znovu si začal pohrávat s jeho vzrušeným mužstvím. "Chci tě udělat šťastným," zašeptal a pod Leošem se opět podlomila kolena. "Otoč se," požádal ho a Leoš to udělal.
Hleděli si do očí a Martin si pomalu začal klekat. Leoš mu zaťal ruce do ramen, když ho vzal do úst. Pomalu si s ním hrál, laskal ho a sál. "Miluji tě!" vykřikl Leoš ve chvíli orgasmu. Martin vstal a objal ho. Hladil ho po zádech a znovu ho začal omývat.
Leoš mu chtěl taky udělat radost a tak mu jeho laskání oplatil. Nikdy to nedělal, ale věděl, že snaha se cení. A to mu rozhodně potvrdilo sténání od Martina, který se proti němu prudce pohyboval. I on došel vrcholu a nechal se omýt.
Oba se naprosto spokojeni osušili a přesunuli do pokoje. Už se nelaskali, ale ani se nemilovali. Jen si leželi v náručí a povídali si. Zjistili, že si toho mají hodně co říct. Povídali si opravdu dlouho, když usínali bylo něco kolem čtvrté ráno.



Drnčení zvonku bylo nesnesitelné. Martin si chtěl přes hlavu vzít polštář, ale cosi ho zastavilo. Pak si uvědomil, co to bylo. Políbil Leoše na čelo a opatrně se vysoukal z postele. "No jo, už jdu!" vykřikl, ale tak aby nevzbudil mladíka v posteli.
Nepřekvapilo ho, když uviděl Leošovi rodiče. "Tak jsme tady," prohodil Leošův otec.
"Tak kde je ten náš kluk?" optala se Leona.
"Ještě spí, ale dejte mi chvilku a já ho vzbudím," prohodil a vešel do pokoje. Zavřel za sebou dveře, protože nechtěl, aby něco viděli jeho rodiče. Sklonil se nad mladíka a lehce ho políbil na čelo. "Vstávej, Leo, máš tady rodiče."
Spící mladík se ošil, otočil na bok a spal dál. Martin chvíli zálibně pozoroval jeho pěkné pozadí, které se proti němu nyní vypínalo. Byl v pokušení ho přes ni plácnout, ale nakonec odolal a jen ho lehce pohladil.
Leoš sebou mírně trhl, otočil se a protáhl jako kočka. Otevřel oči a usmál se. "Ahoj," zašeptal.
"Rád bych tě tady takhle pozoroval celý den, ale s politováním musím říct, že vedle jsou tvoji rodiče a netrpělivě čekají."
Mladík na posteli protáhl obličej, ale poslušně se vyhrabal z postele. "A dostanu aspoň pusu?" optal se sladce a objal ho kolem krku. Dal bych ti i víc než jen pusu, pomyslel si Martin, ale mlčel.
Sklonil se k němu a něžně ho políbil. Hladil ho po zádech a pomalu ho dostrkával k posteli. Leoš na ni spadl a tiše se zasmál. Přitáhl si ho k sobě a pevně přitiskl blíž. Jejich jazyky se propletly ve vášnivém polibku.
"Leoši?" ozvala se z obýváku opět Leona. To je oba probralo. Martin z něj rychle slezl, naposledy ho rychle políbil a zmizel v obýváku.
"Leoš se jenom doupraví," usmál se na ně. Avšak v duchu tak klidný nebyl. Za chvíli skutečně vyšel ze dveří Leoš a usmál se na rodiče.
"Ahoj," prohodil.
"Čau," pozdravili ho rodiče. "Tak jdeme!" zavelel Leošův otec a jemu nezbylo než je následovat.
"Tak se měj, Marťo," prohodil a zadíval se na něj pohledem, který jasně říkal, že se brzo uvidí.
"Měj se, Leo," odvětil a mrkl na něj.
Celou cestu domů zíral z okna a nebyl schopný se na nic soustředit. Doma se zavřel v pokoji, do uší narval mptrojku a jen tak tupě zíral do stropu. Přehrával si pořád dokola, co se mezi nimi stalo.



Po tomhle víkendu Leoš trval, aby za Martinem jezdili častěji. Rodičům to ze začátku nepřišlo moc divný, protože se domnívali, že potřebují dohnat ty dva roky, co se neviděli. Jenže když už to takhle šlo dva měsíce a oni tam jezdili ob víkend a někdy i třikrát za měsíc, divné jim to už přišlo. A otec uhodil.
"Proč tak najednou chceš pořád jezdit za Martinem?" zeptal se ho jednou u večeře a Leošovi zaskočilo sousto.
Kolečka v jeho hlavě šrotovala co mohla, ale na odpověď, která by obstála nemohla přijít. "Ehm…," zakašlal. Věděl, že je nutné se přiznat, ale nechtěl do toho nějak extra zatahovat Martina. Což dost dobře nešlo. "Musím vám něco říct," pronesl vážně a jeho rodiče se na něj překvapeně zadívali.
Bylo vidět, že už začínají litovat toho, že byli tak zvědaví. Ale už se nedalo couvnout, tak trpělivě čekali. "Jsem gay," vydechl. Tak a je to venku. Pohledy, které se mu od rodičů dostaly, stály za to. Zhluboka se nadechl a čelil jejich zděšeným tvářím a nevěřícnému kroucení hlavou.
Nevěděl co čekal, ale tohle bolelo. Jako první promluvila matka. "Leoši, to přeci… Pořád jsi náš syn," dodala pevně. Otec přikývl, ale Leoš viděl v jeho očích stíny. Posmutněl. Překonal se a zářivě se na ně usmál. Pak vstal, popřál ji dobrou noc a vyběhl do pokoje. Cítil jejich pohledy v zádech, ale neohlédl se.
Lehl si na postel a zadíval se na strop. Ozvalo se zaklepání na dveře. Byla to matka. "Můžu?" zeptala se a on kývl. Sedla si k němu na postel. Pohladila ho po ruce. "Proto jezdíme tak často k Martinovi? Našel sis tam přítele, kterého nám nechceš ukázat?" ptala se jemně.
"Nechci se o tom bavit, mami," prohodil.
"Dobře, synku. Chci jen abys ale věděl, že ať už máš rád kohokoliv jsi pořád náš syn. Je možné, že nám bude delší dobu trvat, než se s tím smíříme a akceptujeme to. Ale to nic nemění."
Usmál se na ní. "Půjdu si lehnout, jo?" prohodil a otočil se. Slyšel její povzdech a pak jak klaply dveře. Věděl, že to myslí dobře, ale přesto se cítil, že svým přiznáním něco zásadního změnil. Přešel ke dveřím a zamkl je. Nepotřeboval aby ho chytili při činu.
Naházel nějaké věci do tašky a otevřel okno. Podíval se ven. Slézal to už několikrát, takže to nebude problém. Přehodil si batoh přes záda a vylezl z okna. Opatrně lezl dolů a snažil se nedělat žádný hluk.



Překvapil ho zvonek u dveří. Podíval se na hodiny. Bylo půl druhý ráno. Sice ještě nespal, ale přesto ho to vyvedlo z míry. Kdo to může být? Přešel ke dveřím a prudce je otevřel s tím, že dotyčnému pořádně vynadaná. Avšak slova mu zmrzla na rtech. Stál tam totiž na kost promočený Leoš.
Rychle ho vtáhl dovnitř. "Co tu děláš?" ptal se nevěřícně a pomáhal mu z šatů. Mladík se třásl po celém těle. Přešel s ním v náručí do koupelny a postavil ho po teplou sprchu. Sám tam s ním zůstal a nevnímal ani to, že je sám oblečený. Hladil ho po celém těle, aby ho třením zahřál.
"Promiň," vyhrkl nešťastně mladík, kterému drkotaly zuby v záchvatu zimy.
Martin se na něj káravě podíval. "Promiň mi řekneš potom, teď se musíš zahřát," pronesl pevně a vytáhl ho ze sprchy. Zabalil ho do osušky, vzal do náruče a položil do postele. Rychle ho přikryl a donesl i další pokrývky z druhého pokoje. Lehl si vedle něj a znovu ho začal zahřívat vlastním tělem.
Leoš se stále třásl. "Jestli budeš nemocnej starat se o tebe nebude!" pohrozil mu Martin a on se skrz promodralé rty usmál. Martin ho lehce políbil. Měl o něj strach. Co když skutečně onemocní?
"Jak dlouho jsi byl v tom slejváku?" optal se.
"Od té doby, co vypukl," prohodil. "Chtěl jsem k tobě dojet stopem, ale nikdo mě nechtěl vzít. Nakonec se mi podařilo stopnout nějakou ženskou, asi se jí zželelo chudáka v dešti," snažil se to zlehčit.
Martin si všiml, že se přestává třást. Snad už to bude v pořádku, pomyslel si. "Proč jsi tady, Leo?" optal se tiše.
Mladík se zhluboka nadechl, ale ještě předtím ho políbil. Důkladně, pomalu, aby si to oba náležitě vychutnali. "Řekl jsem to rodičům," zašeptal sotva slyšitelně, ale v Martinovi by se krve nedořezal. Dostal na výběr. Mezi jím a rodiči. A neuváženě si vybral jeho.
"Dostal jsi ultimátum, že?" zeptal se. Leoš zavrtěl hlavou a on na něj zůstal zírat. "Ne?" ptal se.
"Ne," odpověděl a zadíval se mu do očí. "Řekl jsem jim pravdu, ale jen částečnou. Řekl jsem, že jsem gay, což je pravda vím to už dlouho. Ale neví, že ten koho miluji jsi ty. Neřekl jsem jim to."
"Co tady potom děláš, když jsi nedostal na vybranou mezi mnou a rodiči?" divil se.
"Nechci aby se na mě dívali skrz prsty. Jako na někoho s nějakou nemocí. Na někoho cizího."
"Jak jsi přišel na to, že by to udělali?"
Pokrčil rameny. "Prostě jsem zpanikařil. Vyhodíš mě?" zašeptal.
Martin na něj zůstal překvapeně hledět. Pak se k němu sklonil a políbil ho. Jemně, důkladně a tak trochu majetnicky. "Blázínku," vydechl potom tiše, "teď už jsi můj." Leoš se na něj zazubil a přitulil se k němu. Objal ho a přitáhl si ho blíž. "Teď odpočívej, musíš se z toho vyspat a doufat, že z toho nebude něco horšího."
Leoš přikývl a zavrtal se mu do náruče. Bylo mu krásně a za chvilku usnul.
Druhému mladíkovi se dlouho nedařilo usnout. Jen ho starostlivě pozoroval a doufal, že vše bude v pořádku.
Jenže nebylo, dostavila se horečka. Ale Martin byl připravený, jak na horečku, tak na to, že až bude Leošovi trochu líp dostane za uši. A to doslova. Nebo na zadek.
Přešel do koupelny, vytáhl paralen a donutil Leoše si ho vzít. Pro jistotu dva, aby to zabralo. Horečka zhruba za hodinu klesla, ale vrátila se zimnice. Lehl si k němu a hřál ho vlastním tělem, aby se mu udělalo líp.
Kolem osmé ranní se to zlepšilo a Martin si oddechl. Vykradl se z postele a vyšel ven, aby si mohl zavolat. Jak jinak než rodičům Leoše. Museli být strachy bez sebe. Přijeli až obdivuhodně rychle. Martin je upozornil, že je v pořádku a že se potřebuje jen vyspat a pár dní poležet v posteli.
"Martine, ty jsi věděl, že je Leoš… to…," začal trochu nerozhodně Leův otec.
"Gay? Jo, svěřil se mi," zabručel neochotně. Nechtěl to rozebírat. Nemohl vědět, jak se k tomu postaví.
"Ty víš s kým se tady schází?" pokračoval ve výslechu, který se Martinovi nelíbil. Ale vůbec. Neklidně se ošil. Co na to asi má říct.
"Ne," zalhal statečně.
Leona se na něj zkoumavě zadívala, až se ošil podruhé. "Jsi to ty, Martine, že?" optala se klidně a on měl pocit, že asi spadne ze židle, na které seděl. Chtěl zalhat, ale viděl na nich, že to mu moc nepomůže. Stejně by to jednou prasklo, pomyslel si a pokrčil rameny. Než však stačil cokoliv říct, ode dveří se ozval pevný hlas. "Je to Martin," pronesl Leoš a měřil si rodiče pevným pohledem.
Otec byl trochu překvapený, ale matka se tvářila, že je jí to naprosto jasné. "Proč jsi tak zbrkle utíkal?" vypálila ostře. Martin sebou při tom tónu trhl.
"Protože nechci, abyste se na mě dívali jako na nějakého příživníka a bacilo nosiče. Moc dobře vím, jak se na nás heteráci dívají."
"Leoši!" napomenul ho Martin.
"Je to pravda," ohradil se mladík a přešel blíž.
"Měl bys být v posteli," ozval se jeho otec. "Heteráci se na vás možná dívají divně, ale pro nás jsi stále náš syn a to se nezmění. Mám jen jednu podmínku. Až ti bude lépe vrátíš se s námi domů."
"Co když chci zůstat u Martina?" optal se vzpurně.
"To můžeš, ale až uděláš střední. Pokud budeš chtít jít na vysokou můžeš zůstat u nás, nebo u Martina. Pokud ten tě tady bude chtít," podívala se Leona zkoumavě na druhého mladíka. Ten byl vývojem situace trochu vyveden z míry, ale teď se vzpamatoval.
Otočil se na Leoše a láskyplně se na něj zadíval. Natáhl ruku a on k němu přešel. Jejich prsty se propletly. "Jasně, že ho tady chci," pronesl potom pevně s pohledem upřeným do očí Leošovy matky. "Moc mi na Leošovi záleží," dodal potom.
Leošův otec se zvedl, vzal svou ženu za ruku a došli ke dveřím. Tam se otočil. "Co jsem řekl platí. Do té doby, dokud budeš studovat na střední, budeš u nás. Pak si dělej co chceš."



A jak řekl tak se stalo. Leoš o rok později odmaturoval s vyznamenáním, s Martinem si pronajali byt a on šel na vejšku v Praze. Ani jeden si nemyslel, že to dopadne takhle dobře.
"Zlato! Jsem doma," zavolal na celý byt Leoš, který se právě vrátil z přednášky. Martin vykoukl z kuchyně. Přešel k němu a políbil ho.
"Ahoj, Leo," zašeptal mu do rtů a přitáhl si ho blíž.
"Máš tady mouku," zasmál se Leoš a otřel mu tvář. Martin se zatvářil trochu provinile. "Děje se něco, Marťo?" optal se. Zavrtěl hlavou, obešel ho a položil mu ruce na oči.
"Mám pro tebe překvapení, zlato."
"To mi došlo ve chvíli, kdy jsem uviděl tu mouku," usmál se Leoš. Vrtalo mu hlavou, co na něj ten jeho blázen asi zase chystá. Minulý týden to byla vlastnoručně upečená bábovka, která ho totálně dostala na kolena. Protože byla tak výborná samozřejmě, na co vy hned nemyslíte.
Sundal mu ruce z očí a objal ho kolem pasu. "Šťastného Valentýna, zlato," zašeptal mu a Leoš dojatě hleděl na červený dort ve tvaru srdce, kde bylo trochu kostrbatě, ale přesto nádherně, napsáno Leoš a Martin.
Otočil se mu v náručí a políbil ho. "Děkuji ti," zašeptal mu do rtů dojatě.
Pohladil ho po zádech. "Nemáš zač. Udělal jsem to rád." Políbil ho na čelo. Leoše mrzelo, že pro něj sám nic nemá, ale v tuhle chvíli nemohl nic dělat. Vynahradí mu to zítra.
Nebo ještě dnes, pomyslel si, když spolu zmizeli koupelně. "Miluji tě," zašeptal mu do ucha a klekl si před něj. Milovali se něžně, jako na oslavu své lásky a toho že jsou stále spolu. Pak se přesunuli do postele, kde na Leoše čekalo další překvapení v podobě obrovského plyšového medvěda meet to you s červeným trikem a nápisem with love.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama