chiki

29. června 2012 v 17:13
Tohle je nova povidka...tady jsou postavy abyste mely prehled postav co se tady budou vyskytovat..

náhled obrázkuHlavni postava:Lucas..
Vek:16..
Moc:Ohen..
Lucas je velmi stydlivi hoch,a velmi skromny,narozdil od svich pratel si dokaze udelat cas,je velmi ohleduplny az je tercem sikany,nesnasi ublizovani druhym,kdyz uvidi tolik utrpeni zmeni se v dabla..no domyslet si to muzete sami coby asi delal dabel neeee .....Smějící sejak ste si asi simli on je
Hadesuv potomek a nevi to on ani samotny dabel...narozdil od sveho otce je velmi hodny,bojuje
proti tirani zvirat a kaceni destnych pralesu...nikdy zadny boj neprohral,kdyz chce nekomu pomoct nikdo ho nedokaze zastavit az je nekdy desi ale pokazde zvitezi az nektery nechapou
kde se ta sila bere...
Oblybeny jidlo:je Vegeterian...
Mazel:Vulpi...mam ji od narozeni.. je taky ohnivy typ..tady je jeji obrazek a jo mluvi....Smějící se


37-Vulpix || PokémonVulpiUsmívající senáhled obrázku




náhled obrázkuCarlos...
Vek:19...
Moc:Voda...
Carlos je potomek Podesyona...je velmi impulzivni a nedokaze zustat na jednom miste,je hodne
hyperaktivni a proto furt trenuje aby zesebe dostal nejlepsi vykon...povaha...romantyk,bojovnik,
arongatni,vudcovsky typ a tak dale...kdyz se seznamy s Lucasem prvni ho nemuze vystat ale casem si naneho zvyka a stanou se nejlepsi pratelely...
Oblybene jidlo:Sushi a käri
Domaci mazlicek:Pipi dostal jsem ho od sveho odce...nojo co dodat kdo by odolal tomluhle kukucu....Smějící se

náhled obrázkuPipiUsmívající senáhled obrázkuUsmívající se





náhled obrázkuCleo..
Vek:18...
Moc:Blesky a Zeme...
Cleo je cera Zea...jeji povaha je energiticka...vybusna,stidliva,spolecenska,rada se smeje vsemu
jako prvni se seznami s Lucasem a hned ho zacne mit rada,furt ho chce ochranovat,nejvic nani ma kazdy rad ze je sama sebou a nedela nekoho ze sebe jiniho jako minule aby se zalibila klukovi co se ji moc strasne libil....
Oblybeni jidlo:Pizza a Hamburger
Domaci mazel:Chiki...mam ji hrozne rada..Smějící se

náhled obrázkuChikiUsmívající senáhled obrázkunáhled obrázku










 

Nova Rockstars:Postavy...

4. června 2012 v 22:34 | neznamy
Zbrusu nova povidka o Pokemonim a realistickem svete...snad se bude libit...?
náhled obrázkuKariu...
Vek:15..
Hlavni pokemon:
náhled obrázkuPika...
Vedlejsi:
náhled obrázkuGori..náhled obrázkuGible...náhled obrázkuLairon...

náhled obrázkuLiliana...
Vek:16..
Hlavni pokemon...
náhled obrázkuGibi...
Vedlejsi:
náhled obrázkuCalebi..náhled obrázkuDratiny...náhled obrázkuTogi...

náhled obrázkuRiky...
Vek:17...
Hlavni pokemon:
náhled obrázkuChimi...
Vedlejsi:
náhled obrázkuPipi...náhled obrázkuChimchar..náhled obrázkuPai...
REALNY SVET:ROCKOVA SKUPINA...
náhled obrázkuZpevak Taoru...
Vek:18...
náhled obrázkuBubenik Tai....
Vek:19...
náhled obrázkuKytaristka Lili....
Vek:17...
náhled obrázkuKytarista Juri...
Vek:18...
náhled obrázkuKlaviristka Elizabeth...
Vek:17....
náhled obrázkuManazer Tatsuya...
Vek:22...
náhled obrázkuMeupkarka a stylistka Klio...
Vek:19...
Jeji pritel:
náhled obrázkuTochimi...

Tak nějak lhostejný:Sasu/Naru

4. června 2012 v 12:48 | Chrony.

,,Ty...Sasuke? A mě máš rád, nebo nerad?"
,,Tebe? Ty... Ty jsi mi tak nějak... lhostejný."
Občas je nebezpečné být myšlenkami jinde. Tak nějak v klidu jsem si přemýšlel o nesmrtelnosti chrousta, než mi došlo co je ta rozmazaná šmouha.

Dostali jste už někdy po hlavě baseballovým míčkem?
Já jo. Právě teď. To vám byla řacha že jsem myslel že mi pukla lebka. Zamotala se mi hlava a bylo černo. Chvíli jsem mrkal, než se světlo vrátilo. Ležel jsem na zemi, Sakura se mě snažila podepřít a zbytek hráčů se hnal směrem ke mně v čele s odpalovačem, který tak šikovně trefil mou hlavu.
,,Naruto jsi v cajku?" volal Kiba a přiskočil ke mně.
,,Naruto já... Promiň! Vážně promiň! Já nechtěl!" omlouval se Sasuke s vyděšeným výrazem.
Zvedl mě do sedu a tak nějak starostlivě se mi probíral ve vlasech než jeho prsty narazily na bouli jako zeměkouli.
,,Ježíši!" vyjekl. ,,Naruto pojď, vezmu tě do nemocnice, tohle vypadá na otřes mozku."
Hej, moment! Vraťte to zpátky! Odkdy se Uchiha chová tak mile a zodpovědně?!
,,Gambate ne, Sasuke!" usmála se Sakura a já si připadal jako bych právě přilétl z kosmu. Totální mimozemšťan.
Sasuke mě chytl okolo pasu, mou ruku si přehodil přes rameno. Napůl mě vlekl a na půl podpíral cestou k autu.

,,Jak moc to bolí?" zeptal se když mě posadil na místo spolujezdce.
,,Už jsem zažil horší."
,,Moc se omlouvám. Můžu pro tebe něco udělat?" skláněl se nademnou.
,,Leda mi to pofoukat," protočil jsem oči.
Buď tu ironii v mém hlase nepochopil, nebo mám vážně něco s hlavou. Sasuke se sklonil, odhrnul mi vlasy a opravdu mi na tu bouli začal foukat.
,,Hej! Přestaň..." vypadlo ze mně.
Sasuke se usmál, zabouchl dveře, obešel auto a rozjeli jsme se k nemocnici. Když jsme vystoupili, stále se mě snažil podpírat, ačkoli se mi rovnováha už vrátila do normálu. Říkal jsem mu to, ale on neposlouchal. Předal mě doktorům, ti mě vyšetřili a nic nezjistili. Nakonec mě poslali domů s pořádným bolehlavem a doporučením, že pokud by se mi udělalo nevolno, ať mě přítel přiveze.
Heeeej! Proč slovo přítel říkali tímhle tónem?! Copak by Sasuke...? Pche. Ani za zlatý prase.
Bolest hlavy přešla v migrénu. Nelegálně přistěhovalý permoník mi začal kutat v hlavě s veškerou svou silou.
Ta byla!

Sasuke mě odvezl domů a doprovodil až k prahu.
,,Hele... Naruto?"
,,Jo?"
,,Měl bych s tebou zůstat. Jsi tu sám a já mám strach že se ti udělá špatně."
,,Dej pokoj! Budu v pořádku. Vyspím se z toho."
,,Já na tom trvám. Zavinil jsem to a chci na tebe dát pozor."
,,Nerad bys měl černý svědomí kdybych zaklepal bačkorama, co?"
,,Jen mám o tebe starost."
,,Hele? Dostal jsem do hlavy já, nebo ty? Já jen že mi přijde, že tebe taky něčím přetáhli."
,,Cože?"
,,Takovýho tě neznám. Aby ses o někoho bál."
,,Tak teď už znáš."
Zakroutil jsem hlavou a vstoupil do domu. Sasuke kráčel zamnou a já si uvědomil, že jsem ho vlastně ani nepozval, ani nevyhodil, a tak to vzal do svých rukou. Natáhl jsem se do křesla, přehodil přes sebe deku a zapl televizi.

,,Žán? Teď bych si dal kávu a nějaké oplatky."
Nemohl jsem nechat plavat tak úžasnou šanci si z něj utahovat.
,,Jak si panstvo ráčí přát," bylo mi odpovědí.
Ale no tak! Proč taky jednou nehraje pod mě? Měl zuřit! Posmutnil jsem.
Za chvilku mi na tácku, s utěrkou přes ruku, nesl šálek kávy a ve stylu "táborák" vyskládané sušenky.
,,Díky," usmál jsem se a tácek si vzal.
Sasuke se posadil na zem, hlavu si opřel o bok pohovky a díval se semnou.
,,Žán?"
,,Pane?" pokračoval semnou v té komedii.
,,Kafe dobré, ale sušenkama bys mohl lámat skály."
,,Vážně? Ukažte!" natáhl se a jednu ochutnal. ,,Skutečně... A co teď s tím Pane?"
,,Třeba to bude mít nějaké využití... Tak to dáme do NZ."
,,NZ?"
,,Nehnutelných zásob. Víš... Zásob pro případ mobilizace či stav války."
Pak jsme se na sebe podívali a začali se smát.
Čas běžel a já se rozhodl jít spát.
,,Zůstanu tady," oznámil mi Sasuke. ,,Budu hlídat tvůj spánek."
Pak mě jako děcko donesl do postele, přikryl, políbil na bouli a odešel do obýváku.
Nevím jestli spal, nevím kolikrát mě v noci kontroloval. Ale i přesto jsem podvědomě věděl že tu je někdo... jen kvůli mě. A když jsem se ráno probudil, pořád tu byl.

,,Rááánko," protáhl jsem.
Vylezl jsem z pelechu a poslepu se vlekl do kuchyně.
,,Co máš rád k snídani?" Ta věta mě zastavila v chůzi.
Najednou jsem se cítil probuzený.
,,Co ty tu ještě?"
,,Chtěl jsem vás hlídat a pokud mi to dovolíte vaše lordstvo, tak vás nakrmím než se odeberu za svými povinnostmi."
,,Pako..." usmál jsem se a zívl.
Dostal jsem čaj a tousty. Ani ve snu by mě nenapadlo, jak moc mi to bude chutnat. Na druhou stranu... Bývá pravidlem že nám víc chutná jídlo, které si nepřipravujeme sami.
Sasuke se rozloučil a odešel.

Ještě minimálně týden se mě ve škole a na akcích s přáteli ptal, jestli jsem v pořádku.
Sakura se chovala podivně. Motala se kolem Sasukeho tak, jako obvykle, ale něco bylo jinak. Zrovna jsme se chystali si opět zahrát baseball když jsem je zaslechl jak se hádají.
,,Ne, Sakuro. Nutíš mě abych se choval rozumně a to ke mně vůbec nesedí!"
,,Fakt? Potom počítej s tím že ti ho někdo odloudí."
,,A myslíš si snad že o mně stojí?! Ani omylem! Vůbec ho nezajímám, pro něj nejsem víc než vzduch."
,,A nenapadlo tě že vzduch potřebuješ k životu? Přestaň se litovat prosím tě, nebo ti jednu fláknu! Nezapomínej že mám vždycky dost argumentů pro pořádnou ránu!"
,, Když to řeknu... Když mi odpoví ne...Já nevím co budu dělat Sakuro," rozhodil zoufale rukama.
,,Sasuke kdybys mu-"
,,Co to tu vyvádíte?"
Už jsem to nemohl poslouchat. Vnitřně mě bolelo slyšet, že Sasuke o někoho stojí. A že to nejsem já. Přestal jsem si dělat iluze od té chvíle, kdy jsem se ho nenápadně zeptal, když se o něj handrkovaly holky.
,,Kyááááááá! Sasuke? Máš mě rád?"
,,Ne."
,,A mě?"
,,Ani trochu," odpovídal chladně.
Tak jsem tedy taky zkusil štěstí.
,,Ty...Sasuke? A mě máš rád, nebo nerad?"
,,Tebe? Ty... Ty jsi mi tak nějak... lhostejný."
Po téhle větě jsem přestal o cokoli usilovat a byl rád, že se mi později stal alespoň přítelem.

,,Nic. Jdem hrát," řekl.
Hrál jsem jako mátoha, ale kupodivu jsem žádným míčkem nedostal.
,,Tak! Končíme bando!" křikl Kiba.
Pravda. Za chvíli se setmí a nic bychom neviděli.
,,Hej...Naruto?"
,,Jo Sasuke?"
,,Nechceš svézt domů?"
,,Proč ne," usmál jsem se.
,,O kom jste se to se Sakurou dohadovali?" nedalo mi.
,,To nechceš vědět."
,,To ti řekl kdo?" zaprskal jsem.
A pak mě to napadlo. Že se zase po tak dlouhé době můžu zeptat...
,,Ty...Sasuke?"
,,Hmmm?!" zabručel.
,,Máš mě rád, nebo nerad?"
,,T-Tebe?!" zajíkl se.
Až příliš se soustředil na řízení a rudý jako pavián mi odpověděl.
,,Rád. Moc... rád."
Můj vnitřní Naruto povyskočil o metr, zaťal pěst a zařval: Jooooooooooooo!
Zastavil u mě před domem.
,,Tak a-ahoj."
,,Pojď ke mně."
,,Cože?"
,,Pojď ke mně... Na kafe? Třeba?"
Nezval jsem ho na kafe. To jsme věděli oba.
Když za námi zaklaply dveře, políbil jsem ho. Nemohl jsem čekat až se rozhoupe. To bych taky mohl vyčkávat věčně. Místo vaření kávy jsme se milovali. Sasuke vysypal všechny pocity, co v sobě držel. Nakupil je na mě jako obrovskou horu.
A víte že mi to vůbec nevadí?
Láska hory přenáší, ne?
 


Pokemon:Postavy...

4. června 2012 v 12:42 | neznamy
náhled obrázkuKyra..
Vek:16..
Kyra je velmi placha,nesmela,skromna,stydliva,vesela,rozumna,chytra,umelecky zalozena divka..
Hlavni pokemon: Turtwig..
náhled obrázkuTogi..
Dalsi my pokemoni:
náhled obrázkucalebi..náhled obrázkuDratiny..náhled obrázkuTogi..
náhled obrázkuMimi..náhled obrázkuPai a Didi...náhled obrázkuVupli..

náhled obrázkuTrevis...
Vek:15..
Trevis je nesmely,stidlivy hoch a taky hodne romaticky a velmi chytri...
Hlavni pokemon:Pichu...
náhled obrázkuPichi..
Dalsi pokemoni:
náhled obrázkuPipi..náhled obrázkuAri..náhled obrázkuKarigona...
náhled obrázkuLugi...náhled obrázkuEnti..náhled obrázkuChiki..
náhled obrázkuCHimi..

náhled obrázkuThomas..
Vek:18..
Thomas je arongatni,romanticky.necitlivy,
Hlavni Pokemon:Raichu..
náhled obrázkuRichi...
Dalsi Pokemoni:
náhled obrázkuArcanine..náhled obrázkuCharizard.náhled obrázkuDragonidar..
.náhled obrázkuEntei..náhled obrázkuDeoxys...náhled obrázkuBlaziken...
náhled obrázkuMilotic...

náhled obrázkuAlena... Bohata divka..
Vek:17..
Ali je snobska,povrchni,divka co chce kazdeho jen ovladat...a jeji sluhove na kazdem kroku..
Hlavni Pokemon:Pikachu...
náhled obrázkuPika..
Dalsi Pokemoni:
náhled obrázkuAron...náhled obrázkuAnorith..náhled obrázkuPachirisu..
náhled obrázku Lopunny...náhled obrázkuAipom..náhled obrázkuMisdreavus...
náhled obrázkuPidgey..

Naruto: Sasu/Naru

4. června 2012 v 10:42 | Chrony.
,,Dělej Sasuke! Pravdu nebo fant!" culilo se na mě to blonďaté slunce.
,,Jo, líbal!"
,,Já to věděl! Sasuke je hentááááái! Dattebayo!"
Protočil jsem oči a zatočil lahví v našem skromném a poněkud připitém kroužku. Byla to první otázka opravdu na tělo. Jenže kdybych neodpověděl, výsledek by byl stejný. Naruto se totiž ptal, jestli jsem líbal kluka.
,,Hustý!" chechtal se Lee.
,,Sasuke, tak mu to vrať i s úrokama!" vykřikl znovu, když se hrdlo otočilo k Narutovi a dno lahve ke mně.
,,Chtěl bys... Zkusit políbit kluka? zeptal jsem se s cíleným záměrem této otázky.
,,Jo, proč ne. Zkusit se má všechno."
Parta mě nezklamala.
,,Pusu! Pusu! Pusu! Pusu!" skandovali přítomní lidé, vyjmo mě a Naruta.
Blonďák pokrčil rameny, zvedl se a došel ke mně.
,,S jazykem?" zeptal se, na tváři stále usměvavý výraz.
Nebál se.
,,Samozřejmě."
,,Tak pojď," chytl mě za límec a strhl ke svým rtům.
Jazykem se mi prosmýkl mezi zuby a dotkl se mého. Vnímal jsem žár, který mě rozpaloval, jak tělo dostávalo co chtělo, od člověka kterého si vybralo.
,,Nemyslíte že to stačí?" zavrčel znechucený Neji.
Naruto vytáhl svůj jazyk z mé pusy a než otevřel oči, mlsně se olízl.
,,Čím to chutnáš Sasuke?" ptal se.
,,Jedl jsem čokoládu," přiznal jsem a začalo mi být horko, jak se mi krev nahrnula do hlavy.
,,Mňam," podotkl a mrkl.
Shinigami-sama! Jsem moc mladej na infarkt!
Tohle bylo trapně předvídatelné. Za chvíli se to všechno líbalo a prohrabávalo. Jen když se dostalo na Naruta, s úsměvem odvětil, že si po mně nebude kazit chuť.
,,Hej Sasuke? Vnímáš? Kiba ti dává úkol."
Jak je možné, že se hra na pravdu zvrhla v úkolovanou flašku?
,,Poslední, pak už nehraju."
,,Fáááájn," protáhl napitý Kiba.
,,Máš dost odvahy ho támhle blonďákovi vyhonit?"
,,Ty jsi prase Kibo!" chechtala se Sakura.
,,Odcházím!" vypadlo z Nejiho.
Naruto se na mě díval, a čekal. Tohle jsem si často představoval, ale v poněkud soukromějších podmínkách.
,,Dobře," dodal jsem si kuráž a odvalil se k Narutovi.
Usmíval se. S tím klukem snad nic nehne.
,,Tak do toho!" prohlásila Ino a oči jí svítily jako baterky.
Neprodlužoval jsem to. Rozepl jsem mu poklopec, zalovil v trenkách a vytáhl na světlo světa jeho penis.
,,Mmhmm," zmručel Naruto a zavřel oči.
Vypadal, že se tomu prožitku chce oddat. Vpil jsem se pohledem do jeho rozkroku a začal ho uspokojovat tak, jako to dělám sám sobě. Nevydržel dlouho. Nebylo to snad ani pět minut, a udělal jsem ho. Odcákl jsem si jeho sperma z ruky a vyžádal kapesník. Naruto si s rudými tvářemi schoval ptáka do kalhot a vykoktal něco, jako že už musí jít. Hrnul se z místnosti, div se nepřerazil.
,,Fajn bando, taky mizím," zaklaply se zamnou dveře a Sakuřino:
,,Vypadá to, že pro ně dva noc ještě nekončí," jsem neslyšel.
Kus předemnou se mihla oranžovo-černá mikina.
,,Naruto, počkej!" zavolal jsem na něj.
Když se otočil, úplně jsem se lekl. Byl celý sklíčený a po tvářích se mu valily potoky slz. Takže tam vevnitř... To byla jen maska?
,,Co se děje?"
,,Ještě se ptej, blbče!"
,,Promiň, já myslel že ti to nevadí, nic jsi neřekl!"
,,Nevadilo! Nevadilo mi to, chápeš? To je právě ten problém! Jsem do tebe zamilovanej!" křičel.
,,A ty si myslíš, že já bych to udělal jen tak? Komukoli?"
,,Jo, přesně to si myslím!" nasadil vzpurný výraz a rukávem si otřel oči.
,,V tom případě se mýlíš."
,,Vážně?! Jak to dokážeš?"
,,Jednoduše."
Přiskočil jsem k němu, chytl ho za šíji a začal líbat. Dal jsem si záležet, aby to bylo ještě lepší, než v té stupidní hře.
,,Miluj mě, prosím," vzlykal když jsem se odtáhl.
,,Miluju."
Oddychl si a tu krásnou tvář opět prozářil úsměv.
Upřímný úsměv.
,,Naruto...? Měl bys chuť si zopakovat... Však víš co myslím?"
Rozzářený blonďáček kývl a táhl mě směrem ke svému bytu.
Co bych vám povídal, neskončilo u uspokojování rukou. Tu noc jsme se pomilovali a začali spolu chodit.
Naší "partu" náš vztah nenechal chladnou.
Neji tvrdil, že bude zvracet ještě deset let, ale nakonec se s tím srovnal.
Sakura chytla výtlem a tvrdila, že jsme si to měli zahrát dřív a ne se půl roku oťukávat. (Jak sakra ví že jsem do něj půl roku zamilovaný?)
Z Leeho vypadlo jen:
,,Síla gayů!" a další... odborný ninja pindy.
Ino konečně pozvala Hinatu na rande.
A Kiba?
,,Neji? Neji! Hej, počkej!............."

Jak je důležité míti Filipa

4. června 2012 v 10:31 | Chrony.
Celé odpoledne se hrabu v motoru staršího vozu značky Subaru. Vlasy mám sepnuté zhruba milionem pinetek, ale stejně mi lezou do očí. Přemýšlím jestli by fakt nebylo lepší, nechat se ostříhat na ježka. Myslím že takhle ho opravdu nijak neokouzlím. Zmazanej jako vepř, vlasy trčící do všech stran jako po zásahu elektrickým proudem a sprostě nadávající, jelikož se mi dnes ale vůbec nedaří.
A Filip jako obvykle dokonale vyrovnaný, o poznání čistší a usměvavý.
,,Kurvadrát!" procedil jsem mezi rty tak, aby to bylo pokud možno co nejméně slyšet.
Opravdu není nad to, peprně si zanadávat.
,,Dneska to není ono, co Jáchyme?"
,,Jo. Někdo mi nejspíš vyměnil ruce, protože tyhle zjevně nejsou moje."
,,Tak se na to vykašli a běž už. Doděláš to v pondělí."
,,Okey, ty jsi tady šéf. Jen jestli víš co děláš."
,,Nevím," zazubil se.
,,Fakt sis pomohl že jsi zaměstnal trotla jako jsem já."
,,Pořád lepší čtyři ruce, než dvě. Sám bych to nestíhal, ale to ti nemusím vyprávět. A vystřel už odsud. V pátek odpoledne bys ze sebe měl strhnout montérky a prchnout, sotva se zmíním. Máš ty vůbec nějaký zájmy chlape?"
,,To si piš že mám, ale nikam nekvaltujou."
A ten nejvyšší se teď na mě krásně usmívá.
,,Jsem celej říčnej to slyšet."
,,No to vidím," uchechtl jsem se, když se dál nevzrušeně vrtal v karburátoru rozloženém na stole.
,,Ne, fakt! Co tě baví? Děláš tu měsíc, ale moc mi toho o svých zájmech nepovídáš."
,,Nic zajímavýho. Auta, zábavy, pěší turistika, čtení, divadlo a spousta drobností...co by tě fakt nezajímala."
,,Na čem jsi byl naposledy v divadle?"
,,Jak je důležité míti Filipa."
Proč mi to vyznělo tak hloupě? Rozhořely se mi z toho tváře.
Proboha! Vždyť to s ním vůbec nesouvisí! Je to jen shodné jméno...
,,To znám. To je fajn hra."
,,Zrovna do tebe bych neřekl že se v tom orientuješ."
,,Taky že ne. Jen jsem tu a tam něco viděl."
,,Hele tak já jdu z prasete udělat člověka a vypadnu."
,,Jasně," mávl mi rukou, oči zapíchlé mezi šrouby.
Zaplul jsem do malého kamrlíku, stoupl si před zrcadlo a začal vytahovat jednu pinetu po druhé. Sundal jsem kolomazí zasviněné boty, montérky a triko. Pak jsem svlékl zbytek toho, co krylo moje tělo a bleskurychle navštívil sprchový kout. Smyl jsem ze sebe špínu a vydrbal si vlasy. Možná když krapet přitlačím, získají původní, slámovitou barvu.
Vyběhl jsem ven, usušil se a omotal ručník kolem hlavy. Pak jsem se nahatý začal prohrabovat ve skříni, abych našel čisté oblečení.
,,Jáchyme? Jsi tu ještě?" ozvalo se mezi futry a než jsem se stačil jakkoli pohnout, stál Filip přímo předemnou.
Nejdřív se mi svýma hnědozelenýma očima díval do tváře, ale pak mu sklouzly na poněkud intimnější část mého těla.
,,Sorry," vyhrkl, otočil se na patě a se svítivě rudýma ušima opustil místnost.
Kdybych za něco stál, prostě bych ho zastavil a vyzkoušel štěstí. Nicméně nestalo se. Stáhl jsem si ručník a pokusil se vysušit tu mokrou slámu co mám na hlavě. Odhodil jsem ručník na židli, otočil se směrem ke staré pohovce na kterou jsem si naházel čisté věci. Prohrábl jsem se jimi a jal se hledat podvlíkačky. Než jsem je vylovil, někdo se mi přitiskl na záda.
A mohl to být jediný někdo.
,,Filipe?"
,,Jáchyme jen mi prosím řekni, že se nepletu."
Otočil jsem se k němu, chytl ho za ten nádherný zadek skrytý v montérkách a natiskl se mu do klína.
,,T-Takže asi ne," vypískl.
Místo odpovědi jsem ho chňapl za zátylek a políbil. Cítil jsem jak se to ve mně žhaví a nebyl jsem sám.
,,Asi bych se měl nejdřív umýt," podotkl při pohledu na své špinavé oblečení. ,,A ty bys měl jít semnou, hele," ukázal prstem na má prsa po kterých před chvílí bloudily jeho ruce. Byla celá zmazaná.
Veškerý ostych šel stranou a Filip se předemnou svlékl do naha. Pak mě vzal za ruku a odtáhl zpátky do sprchy. Zapl vodu, která nás okamžitě zmáčela a pak si klekl aby nám podal sprchový gel. Vymáčkl si ho do dlaní a to tekuté mýdlo mi začal roztírat po zašpiněných prsou. Když ze mě ten mour smyl, ujal jsem se mydlení já.
Umýt Filipa ale vyžadovalo mnohem víc úsilí, než když on myl mě. Započal jsem obličejem. Přejel jsem prsty zpocené čelo, víčka, tváře. Zajel jsem mu i do vlasů a napěnil je. Obrátil obličej vzhůru k hlavici sprchy a nechal si všechno opláchnout. Jeho oči však zůstaly zavřené, a tak jsem pokračoval. Omyl jsem mu trup a paže a pomalu se pohyboval níž a níž. Už bylo nevyhnutelné začít se ho dotýkat na intimnějších místech. Natiskl jsem ho na sebe a rukama mu sjel na zadek.
Božský pocit.
Mačkat v rukou tu krásnou prdelku, které jsem se už tolikrát chtěl dotknout. Pak jsem jednou rukou vklouzl mezi nás a pohladil ho v rozkroku. Zasténal mi do ucha a políbil mě na krk se slovy;
,,Nevylezeme? Já tě chci. A už nevydržím čekat."
To jako že celou dobu čekal, až to vysypu? Tušil to a přitom vyčkával až udělám první krok?
,,Filipe... Jak si to poznal? Že se mi líbíš?"
,,Za měsíc toho dost vypozoruješ. Když jsi se onehdy přišel zeptat na místo, připadal jsi mi nesmírně krásný. A byl jsi tak příjemný... Asi intuice. Doufal jsem... a tak jsem tě vzal. Jenže ty ses do ničeho neměl a já jsem tak osamělý... Musel jsem to zkusit a-"
,,A trefil ses," usmál jsem se na něj.
Společně jsme se vyloudali ze sprchy, vzájemně se usušili a mezi líbáním se dostali k té staré pohovce, na níž jsem se chtěl ještě před pár minutami převléknout.
Položili jsme se na ní a jeden druhému hleděli do tváře. Hlavou mi prolétlo že tohle rozhodně nebude bezbolestný sex. Když jsem se totiž v té sprše dotkl jeho penisu, nahmatal jsem tam něco podezřele velikého.
,,Jáchyme... Vem si mě. Chci aby ses semnou miloval," zašpital jakoby tušil důvod mého váhání.
Tak jsem si lehl na záda a namáčkl ho na sebe. Mezi polibky jsem mu začal rukama roztahovat půlky a střídavě mu pravým a levým ukazováčkem zajížděl do zadečku. Jeho hruď úplně vibrovala, jak u toho rozkošnicky mručel. Po chvíli jsem s jeho roztahováním přestal a tak se na mém těle posunul výš, rukou nahmatal můj penis a položil si ho mezi hýždě. Systematicky se na mně hýbal, dráždil si své přirození o mé břicho a přitom zadkem jemně třel to mé. Náhle sáhl za sebe a začal si mě navádět dovnitř. Pomalu přisedal, dokud jsem do něj nevnikl. Zasyčel a slyšel jsem jak secvakl zuby, než se dal do pohybu a začal mi tak způsobovat až nelidskou slast. Byl tak horký a úzký, jako v mých nejfantastičtějších představách. Dostával mě do jiné dimenze žití.
Lehce jsem ho chytl za boky a rukama ho donutil zastavit. Pak jsem si ho opatrně položil pod sebe a pokračoval v milování. Filip sténal. Zrudlé tváře a přítmí místnosti jeho tváři neskutečně lichotily. Začal se podemnou nekontrolovatelně svíjet. Jeho penis se křečovitě napnul a po několika krátkých přírazech mu z něj začalo vytékat semeno.
Natáhl ke mně ruce a otevřel oči. Klesl jsem mu do náruče, zůstal ležet na jeho těle a ještě chvíli se pomalu protíral jeho konečníkem, než jsem z něj vyklouzl ven. Sice jsem nedosáhl vrcholu, ale Filipův výraz mi byl zadostiučiněním. Přehodil přes nás nějakou starou deku, a zívl.
,,Je pátek podvečer a ty bys spal?" dělal jsem si z něj legraci.
,,Jsem nějaký unavený. To asi ta práce," zakoulel očima a usmál se.
Přiložil jsem si čelo na to jeho a on mi začal svým nosem třít ten můj.
,,Takhle nějak se prý líbají eskymáci."
,,Nepovídej," prohodil, otevřel pusu a vysunul jazyk.
Nečekal jsem a políbil ho.
Když už někoho máte... Nepřijde vám že se vaše láska neskutečně prohloubí?
Až teprve s tímto okamžikem jsem si dokázal uvědomit, jak je pro mě důležité...
... míti Filipa.
tohle je povidka od chrony pokud se vam libila jdete na stranku: http://www.chrona.estranky.cz/ tam si muzete precist dalsi povidky...

Polibek:2:Kapitola

4. června 2012 v 10:26 | neznamy
Nina lezela v postely a promitaly se ji ty zvuky co videla pred mnoha lety,nahly hlas zeny,Nino vstavej,az zacla pootvirat vicka,nahly krik,,NINOOOOOOOOOOO,,otevrela rychle oci az vzhrkla ja
nespim a pritom se bouchla o lustr,,AUUUUUUU,,matka:nemela si byt tak dlouho vzhuru,ale mami
prave jsem cetla jak Edward pozadal Bellu o ruku,necetla si tu knihu milionkrat,Mami,jeji matka vypadala velmi krasne,jeji cerne mivajici plave vlasi,az po rude plne rty a nebo jeji dokonala postava,
ale vsechno to doplnovalo jeji sametova plet a jeji zelene oci vypadajic na pritu slunce jako kristal,
co cekat od nejhezci modelky sveta.Pak tam byl hnedovlasi svalovec,,Otec",pracoval u namorni pechoty,jako general flotily,a pak posledni clen rodiny muj 15lety braska Jacob,,to jmeno dostal podle twilight saga,ale to by nebylo to nejhorsi nejsme tak zcela normalni rodina,,Matka je upirka a
Otec je zas vlkodlak a bratr je upir,otec nebyl zrovna nejak nadseny,mel strach jestly zvladne smecku,ano muj mladsi braska se ma stat pristim vudcem smecky,ale moc o to mysto nestoji,a ptate kdo ja jsem to sama netusim, nejsem upir ani vlkodlak",ale to nebylo to nejhorsi ja to vedet nemela,
a za druhy ten den jsme se stehovaly z krasne Afriky do Texasu,ja vam nerekla ze jsem bydlela v
Africe,mama tam sla kvuly modelingu a tata ze ho prevelily,bylo to tam hodne krasny mela jsem tam hodne pratel,spis zvirecich ale stejne to byla nadhera,ale pak prislo stehovani,a misto abysme jely letadlem jsme jely autem,tata byl zatim zalivu,bylo to muceni stravit hodiny se svim mladsim braskou,Nina si psala sve zazitky do denicku,co jeji bratr zatim spal,Matka:Neboj Nino bude se ti tam libit,no jo co je lepsi nez Afrika,Matka:Nino takle si mluvila o Las Vegas,no co,Nina si vzala sluchatka,Matka:Nino mame tam rodinu,urcite si tom zamilujes a za druhy je to tve rodne mesto,no jo mami,Nina zatim usnula,a Jacob se zatim probudil,az zacal kricet a krasneho snu z
Afriky me probudil,az jsem uvidela statni hranici,tohle bude jeste dlouha cesta,pro tentrokrat si
vzala Nina rousko pres oci a sluchatka aby ji nic nerusilo...

Bratranec :2:2

31. května 2012 v 22:30 | Keiro
Leoš se probudil a zadíval se na spícího Martina. Vypadal jako padlý anděl, na čele vrásku starostí. Natáhl ruku a pokusil se mu jí vyhladit. Nechtěl, aby se trápil, ať už se v minulosti stalo cokoliv. Teď bylo nutné myslet na budoucnost. Ať už je jakákoliv.
Vymanil se mu z náruče a přešel do koupelny. Potřeboval pořádnou sprchu, protože Martinova blízkost na něj působila jako velice silné afrodiziakum. Pustil na sebe ledovou vodu a zavřel oči. Vzápětí na sobě ucítil horké tělo. Neotočil se protože věděl, kdo jediný to může být.
Místo aby protestoval, nechal zavřené oči a vychutnával si hýčkající ruce na svém těle.
Martin ho namydlil a každým dotekem mu dával najevo jak moc dokáže být jemný. Hýčkal ho, pečoval o něj, laskal ho těmi lehkými pohyby. Leoš se neudržel a zasténal. Zaslechl jak se mu zasmál do ucha a jemně ho začal líbat na krku.
Pod tmavovlasým mladíkem se podlomila kolena, ale Martin ho pevně chytil kolem pasu. "Uvolni se," zašeptal mu do ucha a přesunul svou namydlenou ruku dopředu. Uchopil jeho vzrušené mužství do dlaně a jemně začal masírovat.
Z Leošových rtů se vydral sten, který Martina příjemně zamrazil. Těšilo ho, že mu může dělat dobře. Pootočil mu hlavu a zmocnil se jeho rtů, přičemž dráždil vstup do Leošova těla opatrně ukazovákem.
Jazykem si pohrával s jeho spodním rtem a radostně hltal jeho steny. "Jsi nádherný," vydechl mu do rtů a znovu si začal pohrávat s jeho vzrušeným mužstvím. "Chci tě udělat šťastným," zašeptal a pod Leošem se opět podlomila kolena. "Otoč se," požádal ho a Leoš to udělal.
Hleděli si do očí a Martin si pomalu začal klekat. Leoš mu zaťal ruce do ramen, když ho vzal do úst. Pomalu si s ním hrál, laskal ho a sál. "Miluji tě!" vykřikl Leoš ve chvíli orgasmu. Martin vstal a objal ho. Hladil ho po zádech a znovu ho začal omývat.
Leoš mu chtěl taky udělat radost a tak mu jeho laskání oplatil. Nikdy to nedělal, ale věděl, že snaha se cení. A to mu rozhodně potvrdilo sténání od Martina, který se proti němu prudce pohyboval. I on došel vrcholu a nechal se omýt.
Oba se naprosto spokojeni osušili a přesunuli do pokoje. Už se nelaskali, ale ani se nemilovali. Jen si leželi v náručí a povídali si. Zjistili, že si toho mají hodně co říct. Povídali si opravdu dlouho, když usínali bylo něco kolem čtvrté ráno.



Drnčení zvonku bylo nesnesitelné. Martin si chtěl přes hlavu vzít polštář, ale cosi ho zastavilo. Pak si uvědomil, co to bylo. Políbil Leoše na čelo a opatrně se vysoukal z postele. "No jo, už jdu!" vykřikl, ale tak aby nevzbudil mladíka v posteli.
Nepřekvapilo ho, když uviděl Leošovi rodiče. "Tak jsme tady," prohodil Leošův otec.
"Tak kde je ten náš kluk?" optala se Leona.
"Ještě spí, ale dejte mi chvilku a já ho vzbudím," prohodil a vešel do pokoje. Zavřel za sebou dveře, protože nechtěl, aby něco viděli jeho rodiče. Sklonil se nad mladíka a lehce ho políbil na čelo. "Vstávej, Leo, máš tady rodiče."
Spící mladík se ošil, otočil na bok a spal dál. Martin chvíli zálibně pozoroval jeho pěkné pozadí, které se proti němu nyní vypínalo. Byl v pokušení ho přes ni plácnout, ale nakonec odolal a jen ho lehce pohladil.
Leoš sebou mírně trhl, otočil se a protáhl jako kočka. Otevřel oči a usmál se. "Ahoj," zašeptal.
"Rád bych tě tady takhle pozoroval celý den, ale s politováním musím říct, že vedle jsou tvoji rodiče a netrpělivě čekají."
Mladík na posteli protáhl obličej, ale poslušně se vyhrabal z postele. "A dostanu aspoň pusu?" optal se sladce a objal ho kolem krku. Dal bych ti i víc než jen pusu, pomyslel si Martin, ale mlčel.
Sklonil se k němu a něžně ho políbil. Hladil ho po zádech a pomalu ho dostrkával k posteli. Leoš na ni spadl a tiše se zasmál. Přitáhl si ho k sobě a pevně přitiskl blíž. Jejich jazyky se propletly ve vášnivém polibku.
"Leoši?" ozvala se z obýváku opět Leona. To je oba probralo. Martin z něj rychle slezl, naposledy ho rychle políbil a zmizel v obýváku.
"Leoš se jenom doupraví," usmál se na ně. Avšak v duchu tak klidný nebyl. Za chvíli skutečně vyšel ze dveří Leoš a usmál se na rodiče.
"Ahoj," prohodil.
"Čau," pozdravili ho rodiče. "Tak jdeme!" zavelel Leošův otec a jemu nezbylo než je následovat.
"Tak se měj, Marťo," prohodil a zadíval se na něj pohledem, který jasně říkal, že se brzo uvidí.
"Měj se, Leo," odvětil a mrkl na něj.
Celou cestu domů zíral z okna a nebyl schopný se na nic soustředit. Doma se zavřel v pokoji, do uší narval mptrojku a jen tak tupě zíral do stropu. Přehrával si pořád dokola, co se mezi nimi stalo.



Po tomhle víkendu Leoš trval, aby za Martinem jezdili častěji. Rodičům to ze začátku nepřišlo moc divný, protože se domnívali, že potřebují dohnat ty dva roky, co se neviděli. Jenže když už to takhle šlo dva měsíce a oni tam jezdili ob víkend a někdy i třikrát za měsíc, divné jim to už přišlo. A otec uhodil.
"Proč tak najednou chceš pořád jezdit za Martinem?" zeptal se ho jednou u večeře a Leošovi zaskočilo sousto.
Kolečka v jeho hlavě šrotovala co mohla, ale na odpověď, která by obstála nemohla přijít. "Ehm…," zakašlal. Věděl, že je nutné se přiznat, ale nechtěl do toho nějak extra zatahovat Martina. Což dost dobře nešlo. "Musím vám něco říct," pronesl vážně a jeho rodiče se na něj překvapeně zadívali.
Bylo vidět, že už začínají litovat toho, že byli tak zvědaví. Ale už se nedalo couvnout, tak trpělivě čekali. "Jsem gay," vydechl. Tak a je to venku. Pohledy, které se mu od rodičů dostaly, stály za to. Zhluboka se nadechl a čelil jejich zděšeným tvářím a nevěřícnému kroucení hlavou.
Nevěděl co čekal, ale tohle bolelo. Jako první promluvila matka. "Leoši, to přeci… Pořád jsi náš syn," dodala pevně. Otec přikývl, ale Leoš viděl v jeho očích stíny. Posmutněl. Překonal se a zářivě se na ně usmál. Pak vstal, popřál ji dobrou noc a vyběhl do pokoje. Cítil jejich pohledy v zádech, ale neohlédl se.
Lehl si na postel a zadíval se na strop. Ozvalo se zaklepání na dveře. Byla to matka. "Můžu?" zeptala se a on kývl. Sedla si k němu na postel. Pohladila ho po ruce. "Proto jezdíme tak často k Martinovi? Našel sis tam přítele, kterého nám nechceš ukázat?" ptala se jemně.
"Nechci se o tom bavit, mami," prohodil.
"Dobře, synku. Chci jen abys ale věděl, že ať už máš rád kohokoliv jsi pořád náš syn. Je možné, že nám bude delší dobu trvat, než se s tím smíříme a akceptujeme to. Ale to nic nemění."
Usmál se na ní. "Půjdu si lehnout, jo?" prohodil a otočil se. Slyšel její povzdech a pak jak klaply dveře. Věděl, že to myslí dobře, ale přesto se cítil, že svým přiznáním něco zásadního změnil. Přešel ke dveřím a zamkl je. Nepotřeboval aby ho chytili při činu.
Naházel nějaké věci do tašky a otevřel okno. Podíval se ven. Slézal to už několikrát, takže to nebude problém. Přehodil si batoh přes záda a vylezl z okna. Opatrně lezl dolů a snažil se nedělat žádný hluk.



Překvapil ho zvonek u dveří. Podíval se na hodiny. Bylo půl druhý ráno. Sice ještě nespal, ale přesto ho to vyvedlo z míry. Kdo to může být? Přešel ke dveřím a prudce je otevřel s tím, že dotyčnému pořádně vynadaná. Avšak slova mu zmrzla na rtech. Stál tam totiž na kost promočený Leoš.
Rychle ho vtáhl dovnitř. "Co tu děláš?" ptal se nevěřícně a pomáhal mu z šatů. Mladík se třásl po celém těle. Přešel s ním v náručí do koupelny a postavil ho po teplou sprchu. Sám tam s ním zůstal a nevnímal ani to, že je sám oblečený. Hladil ho po celém těle, aby ho třením zahřál.
"Promiň," vyhrkl nešťastně mladík, kterému drkotaly zuby v záchvatu zimy.
Martin se na něj káravě podíval. "Promiň mi řekneš potom, teď se musíš zahřát," pronesl pevně a vytáhl ho ze sprchy. Zabalil ho do osušky, vzal do náruče a položil do postele. Rychle ho přikryl a donesl i další pokrývky z druhého pokoje. Lehl si vedle něj a znovu ho začal zahřívat vlastním tělem.
Leoš se stále třásl. "Jestli budeš nemocnej starat se o tebe nebude!" pohrozil mu Martin a on se skrz promodralé rty usmál. Martin ho lehce políbil. Měl o něj strach. Co když skutečně onemocní?
"Jak dlouho jsi byl v tom slejváku?" optal se.
"Od té doby, co vypukl," prohodil. "Chtěl jsem k tobě dojet stopem, ale nikdo mě nechtěl vzít. Nakonec se mi podařilo stopnout nějakou ženskou, asi se jí zželelo chudáka v dešti," snažil se to zlehčit.
Martin si všiml, že se přestává třást. Snad už to bude v pořádku, pomyslel si. "Proč jsi tady, Leo?" optal se tiše.
Mladík se zhluboka nadechl, ale ještě předtím ho políbil. Důkladně, pomalu, aby si to oba náležitě vychutnali. "Řekl jsem to rodičům," zašeptal sotva slyšitelně, ale v Martinovi by se krve nedořezal. Dostal na výběr. Mezi jím a rodiči. A neuváženě si vybral jeho.
"Dostal jsi ultimátum, že?" zeptal se. Leoš zavrtěl hlavou a on na něj zůstal zírat. "Ne?" ptal se.
"Ne," odpověděl a zadíval se mu do očí. "Řekl jsem jim pravdu, ale jen částečnou. Řekl jsem, že jsem gay, což je pravda vím to už dlouho. Ale neví, že ten koho miluji jsi ty. Neřekl jsem jim to."
"Co tady potom děláš, když jsi nedostal na vybranou mezi mnou a rodiči?" divil se.
"Nechci aby se na mě dívali skrz prsty. Jako na někoho s nějakou nemocí. Na někoho cizího."
"Jak jsi přišel na to, že by to udělali?"
Pokrčil rameny. "Prostě jsem zpanikařil. Vyhodíš mě?" zašeptal.
Martin na něj zůstal překvapeně hledět. Pak se k němu sklonil a políbil ho. Jemně, důkladně a tak trochu majetnicky. "Blázínku," vydechl potom tiše, "teď už jsi můj." Leoš se na něj zazubil a přitulil se k němu. Objal ho a přitáhl si ho blíž. "Teď odpočívej, musíš se z toho vyspat a doufat, že z toho nebude něco horšího."
Leoš přikývl a zavrtal se mu do náruče. Bylo mu krásně a za chvilku usnul.
Druhému mladíkovi se dlouho nedařilo usnout. Jen ho starostlivě pozoroval a doufal, že vše bude v pořádku.
Jenže nebylo, dostavila se horečka. Ale Martin byl připravený, jak na horečku, tak na to, že až bude Leošovi trochu líp dostane za uši. A to doslova. Nebo na zadek.
Přešel do koupelny, vytáhl paralen a donutil Leoše si ho vzít. Pro jistotu dva, aby to zabralo. Horečka zhruba za hodinu klesla, ale vrátila se zimnice. Lehl si k němu a hřál ho vlastním tělem, aby se mu udělalo líp.
Kolem osmé ranní se to zlepšilo a Martin si oddechl. Vykradl se z postele a vyšel ven, aby si mohl zavolat. Jak jinak než rodičům Leoše. Museli být strachy bez sebe. Přijeli až obdivuhodně rychle. Martin je upozornil, že je v pořádku a že se potřebuje jen vyspat a pár dní poležet v posteli.
"Martine, ty jsi věděl, že je Leoš… to…," začal trochu nerozhodně Leův otec.
"Gay? Jo, svěřil se mi," zabručel neochotně. Nechtěl to rozebírat. Nemohl vědět, jak se k tomu postaví.
"Ty víš s kým se tady schází?" pokračoval ve výslechu, který se Martinovi nelíbil. Ale vůbec. Neklidně se ošil. Co na to asi má říct.
"Ne," zalhal statečně.
Leona se na něj zkoumavě zadívala, až se ošil podruhé. "Jsi to ty, Martine, že?" optala se klidně a on měl pocit, že asi spadne ze židle, na které seděl. Chtěl zalhat, ale viděl na nich, že to mu moc nepomůže. Stejně by to jednou prasklo, pomyslel si a pokrčil rameny. Než však stačil cokoliv říct, ode dveří se ozval pevný hlas. "Je to Martin," pronesl Leoš a měřil si rodiče pevným pohledem.
Otec byl trochu překvapený, ale matka se tvářila, že je jí to naprosto jasné. "Proč jsi tak zbrkle utíkal?" vypálila ostře. Martin sebou při tom tónu trhl.
"Protože nechci, abyste se na mě dívali jako na nějakého příživníka a bacilo nosiče. Moc dobře vím, jak se na nás heteráci dívají."
"Leoši!" napomenul ho Martin.
"Je to pravda," ohradil se mladík a přešel blíž.
"Měl bys být v posteli," ozval se jeho otec. "Heteráci se na vás možná dívají divně, ale pro nás jsi stále náš syn a to se nezmění. Mám jen jednu podmínku. Až ti bude lépe vrátíš se s námi domů."
"Co když chci zůstat u Martina?" optal se vzpurně.
"To můžeš, ale až uděláš střední. Pokud budeš chtít jít na vysokou můžeš zůstat u nás, nebo u Martina. Pokud ten tě tady bude chtít," podívala se Leona zkoumavě na druhého mladíka. Ten byl vývojem situace trochu vyveden z míry, ale teď se vzpamatoval.
Otočil se na Leoše a láskyplně se na něj zadíval. Natáhl ruku a on k němu přešel. Jejich prsty se propletly. "Jasně, že ho tady chci," pronesl potom pevně s pohledem upřeným do očí Leošovy matky. "Moc mi na Leošovi záleží," dodal potom.
Leošův otec se zvedl, vzal svou ženu za ruku a došli ke dveřím. Tam se otočil. "Co jsem řekl platí. Do té doby, dokud budeš studovat na střední, budeš u nás. Pak si dělej co chceš."



A jak řekl tak se stalo. Leoš o rok později odmaturoval s vyznamenáním, s Martinem si pronajali byt a on šel na vejšku v Praze. Ani jeden si nemyslel, že to dopadne takhle dobře.
"Zlato! Jsem doma," zavolal na celý byt Leoš, který se právě vrátil z přednášky. Martin vykoukl z kuchyně. Přešel k němu a políbil ho.
"Ahoj, Leo," zašeptal mu do rtů a přitáhl si ho blíž.
"Máš tady mouku," zasmál se Leoš a otřel mu tvář. Martin se zatvářil trochu provinile. "Děje se něco, Marťo?" optal se. Zavrtěl hlavou, obešel ho a položil mu ruce na oči.
"Mám pro tebe překvapení, zlato."
"To mi došlo ve chvíli, kdy jsem uviděl tu mouku," usmál se Leoš. Vrtalo mu hlavou, co na něj ten jeho blázen asi zase chystá. Minulý týden to byla vlastnoručně upečená bábovka, která ho totálně dostala na kolena. Protože byla tak výborná samozřejmě, na co vy hned nemyslíte.
Sundal mu ruce z očí a objal ho kolem pasu. "Šťastného Valentýna, zlato," zašeptal mu a Leoš dojatě hleděl na červený dort ve tvaru srdce, kde bylo trochu kostrbatě, ale přesto nádherně, napsáno Leoš a Martin.
Otočil se mu v náručí a políbil ho. "Děkuji ti," zašeptal mu do rtů dojatě.
Pohladil ho po zádech. "Nemáš zač. Udělal jsem to rád." Políbil ho na čelo. Leoše mrzelo, že pro něj sám nic nemá, ale v tuhle chvíli nemohl nic dělat. Vynahradí mu to zítra.
Nebo ještě dnes, pomyslel si, když spolu zmizeli koupelně. "Miluji tě," zašeptal mu do ucha a klekl si před něj. Milovali se něžně, jako na oslavu své lásky a toho že jsou stále spolu. Pak se přesunuli do postele, kde na Leoše čekalo další překvapení v podobě obrovského plyšového medvěda meet to you s červeným trikem a nápisem with love.

Bratranec :1:2

31. května 2012 v 22:29 | Keiro
"Pojedeš s námi," prohodila drobná černovláska. Mladík, ke kterému mluvila a jež měl také havraní vlasy, se na ní podíval.
"Kam?" optal se nezúčastněně.
"Za Martinem."
Chlapec, který nedávno oslavil osmnácté narozeniny, ztuhl. "Proč?" optal se opatrně.
"Protože tě nemůžeme nechat doma samotného."
"Je mi osmnáct, mami!" vybuchl, protože se v něm nahromadil vztek, který zadržoval tolik let. Nechtěl jet za Martinem.
"Je to tvůj bratranec a dlouho tě neviděl. Říkal, že mu chybí tvoje odmlouvání."
"Není to můj bratranec!" pronesl již trochu klidněji. "To že jste se ho ujali, když se z ničeho nic objevil v našem paneláku je sice šlechetné, ale nedělá to ze mě jeho bratrance!"
"Bylo ti osm když se to stalo a v tu dobu ti to vůbec nevadilo. Co se s tebou stalo?" ptala se nevěřícně.
"Nechci, aby to byl můj bratranec," šeptl a rychle se ztratil. Nechtěl, aby to byl jeho bratranec, nebo kamarád. Chtěl aby byl jeho. Ale v jiném slova smyslu, než si kdokoliv z nich myslel. Už dva roky, totiž zmiňovaného Martina miloval. Nechtělo se mu za ním jezdit.
Zavřel se v pokoji a do sluchátek narval mptrojku. Dlouho si ale klidu neužil. Do pokoje totiž vtrhl otec, vyrval mu sluchátka a postavil se výhružně před něj. "Pojedeš s námi za Martinem, protože se projevíš, jako slušně vychovaný člověk," pronesl a zase odešel.
Povzdechl si. Sbalil si jen ty nejnutnější věci, protože věděl, že tam stejně pojedou jenom na víkend. I když to bude víkend v pekle. Povzdechl si a následoval rodiče. Nastoupil do auta. Martin sice bydlel jen ve vedlejším městě vzdáleném asi padesát kilometrů, ale přesto ho už dva roky neviděl.
Vždycky se totiž dokázal vymluvit. Dnes mu ale nějak došly argumenty. Možná to bylo proto, že podvědomě toužil Martina znovu vidět. Věděl to. Dokázal si to přiznat, ale bál se smířit s porážkou.
Trvalo jim asi hodinku než dojeli do města, kam chtěli. S tím, že se tedy ještě stavovali na oběd. Nechtějí Martina přeci přepadnout hladoví.



Leoš si uvědomil, že je nervózní jako na svým prvním rande. To že je na kluky si uvědomil, přede dvěma roky, kdy se zamiloval do Martina. Zkoušel si najít známost, ale nešlo to. Prostě každého přirovnával s ním.
Mamka rázně zazvonila na dveře se jménem Martin Dolanský a on se zhluboka nadechl. Nechtěl tam, kdyby mohl, utekl by. Avšak ve chvíli, kdy se mezi veřejemi objevil objekt jeho zájmu, všechno jako by ztratilo význam. Nasucho polkl.
"No nazdaaaar," pronesl Martin vesele. "Tak pojďte dál, rodinko," mrkl na Leoše. "Tedy Leo, ty jsi vyrostl," prohodil a usmál se na něj. Mladíkovi se málem podlomila kolena, jak ho spatřil.
"Ahoj, Marťo," pozdravil a dál se k tomu radši nevyjadřoval. Musel se hodně přemáhat, aby si ho neprohlédl od hlavy k patě. Stačil ale postřehnout pár detailů a změn. Kolem očí stále ty samé vějířky od smíchu, v tmavě hnědých vlasech zlatisté melírky, na tvářích dolíčky.
"Omlouvám se, že je tady takový nepořádek," pronášel Martin a cestou sbíral oblečení poházené po zemi, "ale nečekal jsem návštěvu. A tak vzácnou rozhodně ne," podíval se na Leoše, který rychle odvrátil pohled.
Martin ho chvíli pozoroval a pak se obrátil na ty co mu nahrazovali rodiče. "Jsem rád, že vás vidím," pronesl a objal je. Chtěl to samé udělat i s Leošem, ale chlapec poplašeně couvl.
Otec se na něj zamračil. "Co jsem ti říkal, Leoši? Máš se chovat slušně!" drcl do něj a popostrčil ho blíž k Martinovi.
Ten však vycítil jeho rozpoložení a podal mu jen ruku. Mladík s vděčností přijal a trochu se usmál. "Moc se omlouvám, ale nemám tady dost místa na spaní," prohodil. "Budeme muset spát po dvojicích." Leoš se upřímně zděsil, ale jeho srdce proti jeho vůli zaplesalo.
"Já se klidně vyspím na tom křesle," padl mu pohled na houpací křeslo u okna. Tři páry očí se na něj podívaly. Sakra, zaklel v duchu. Nějak nevěděl jak se z toho teď vymluvit. A upřený pohled Martinových zelených očí mu v tom taky moc nepomáhal.
"Musím se učit," napadla ho spásná myšlenka. Věděl, že mu to nevěří, ale nikdo nic neřekl. Martin pokrčil rameny. "Tvoje volba," usmál se na něj a odvedl rodiče do pokoje, kde měli spát.
Leoš se zatím sesypal do zmiňovaného křesla a zavřel oči. Tohle nepřežije. Ty jeho úsměvy, pohled krásných očí. S povzdechem si prohrábl vlasy.
"Co tady vzdycháš?" zaslechl za sebou povědomý hlas a trhl sebou.
"Jen jsem si vzpomněl na ty všechny úkoly do školy," prohodil první co ho napadlo. Pootočil hlavu a zadíval se na něj. Přemýšlel, jestli je Martin tak slepý, nebo on sám tak dobrý herec. Dál nad tím neuvažoval, vstal z křesla a demonstrativně si vzal jakousi učebnici ani nevěděl čeho. Otevřel ji a začal číst. Avšak jeho blízkost mu nedovolovala se soustředit.
"Asi bych tě měl nechat, viď?" optal se jako by mu četl myšlenky.
Chtěl říct ano, ale zároveň nechtěl, aby odešel. Chtěl si užít jeho blízkost co možná nejdelší dobu. Protože věděl, že pak ho už zase neuvidí minimálně dva roky, protože se mu bude zase vyhýbat.
Martin mu položil ruku na rameno a on málem vyletěl z kůže. "Co se děje, Leo?" optal se ho něžně.
V duchu zasténal. "Nic. Jen puberta," pokrčil rameny a snažil se tak setřást jeho ruku. Bez úspěchu. Martin ho ještě chvíli pozoroval, ale pak pokrčil rameny a zmizel v kuchyni. "Co si dáte k večeři?!" zařval přes celý byt.
Leoš mlčel, ale od rodičů se ozvaly jasné pokyny. Takže bude čína, pomyslel si znechuceně. Už mu to lezlo krkem. Každý týden čína. Už ho to fakt nebavilo.
"Co si dáme my dva?" optal se ho Martin, který najednou zase klečel před ním a položil mu ruce na kolena. Leoš cítil jak se začíná chvět. Proč mu to dělá?, ptal se sám sebe. Copak si neuvědomuje, jak moc ho to zraňuje?
"Tu čínu, ne?" prohodil a setřásl jeho ruce ze svých kolen.
"Myslel jsem, že jí nemáš rád," prohodil trochu udiveně.
Pokrčil rameny. "Nemám, ale co můžu dělat? Nutit tě, abys vařil něco jiného jen pro mě."
"Tak co vy dva? Proč tady tak cukrujete?" optal se ode dveří žertem Leošův otec. Mladík v křesle měl co dělat, aby sebou netrhl. Kdyby otec věděl. Slabě zasténal. Martin na něj ještě jednou zkoumavě pohlédl a pak se zvedl a šel se věnovat hostům.
Leoš se mezitím snažil předstírat, že se skutečně učí. Přitom však po jednom očku sledoval Martina, který kmital v kuchyni a snažil se věnovat jeho rodičům. Leoš se mimoděk začal usmívat. Nakonec byl celkem rád, že ho zase vidí.

Tak co bratránku," prohodil po večeři asi v sedm hodin večer Martin, "zahrajeme si na playstationu?" optal se.
"Co máš?" projevil zájem, protože ho s ním hry bavily.
"NHL 2008," prohodil a zazubil se když spatřil v jeho očích jiskřičku naprostého štěstí. vytáhl tedy konzoly, dva joysticky a příslušnou hru. Za chvíli už pařily.
"Vyhrál jsem!" vykřikl Leoš po dvou hodinách zápasu, který nemohli dohrát, protože jejich souboj byl vyrovnaný. Impulzivně Martina objal a on ho přitiskl k sobě. Leošem projelo vzrušení a měl pocit, že to asi nevydrží.
Toužil ho políbit, dotknout se ho jako muže ne jako bratrance. Odkašlal si a rychle se od něj odtáhl. "Už je pozdě, asi bys chtěl jít spát, ne?" optal se ho.
Martin se zvedl. "Asi máš pravdu," prohodil a pomohl mu vstát. "Určitě si nechceš jít lehnout do postele?" optal se.
Zavrtěl hlavou. "Budu se muset ještě učit," prohodil a usmál se na něj, i když to byla jen další lež do jeho sbírky. Avšak pravdu prozradit nechtěl. Demonstrativně se uvelebil do houpacího křesla a položil si na kolena knihu, ze které se chystal učit.
"Tak tedy dobrou noc, Leo," prohodil a zmizel ve druhém pokoji, vedle toho kde spali jeho rodiče. Leoš si oddechl, až ve chvíli, kdy se za ním zavřely dveře. Byl unavený jako kotě, protože podle toho, co viděl, tak u té hry strávili opravdu přes dvě hodiny. Unaveně se opřel do opěradla křesla a zavřel oči.
Věděl, že ho bude druhý den příšerně bolet za krkem, ale bylo mu to jedno. Všechno bylo lepší než ležet vedle Martina a nesmět se ho dotknout. Pokusil se nějak uvelebit, ale moc se mu to nedařilo. Nakonec usnul, ale pořád se vrtěl.

Dveře se tiše otevřely a Martin neslyšně přešel přes pokoj až k Leošovi. Naklonil se nad něj. Vypadal tak sladce, když spal. Byl roztomilý, i když byl vzhůru, ale tohle bylo na jeho nervy až moc. Naklonil se nad něj a opatrně mu shrnul vlasy z čela. Mladík se pohnul, ale neprobudil.
Martin se posmutněle usmál. Moc dobře věděl, že k němu Leoš cítí něco víc. A i jeho přitahoval, to nemohl popřít. Jenže si nebyl jistý, jak by se k tomu postavili Leošovi rodiče. Jejich okolí. Přátelé. Bylo to složité a on nechtěl Leošovi ubližovat. Už tak ho ranil až moc, když byl pořád v jeho blízkosti. Ale nemohl si pomoct.
Ty dva roky pro něj byly doslova očistcem. Chtěl ho mít u sebe. Každý den, každou noc, celičkou noc, kterou by promilovali. Téměř pod tou představou zasténal. Přede dvěma lety měl výmluvu, protože si stále mohl říkat, že není plnoletý, že je ještě dítě. Jenže teď už ne. Před měsícem oslavil narozeniny a dosáhl plnoletosti.
Sklonil s k němu a vdechl jeho vůni. Usmál se. Opatrně ho vzal do náruče a přenesl do postele. Věděl, že nebude mít radost, až se ráno probudí v posteli a ne v křesle, kde tak zatvrzele chtěl spát.
Opatrně ho uložil do postele a sám si lehl vedle něj. Původně chtěl se jít vyspat do křesla, ale nakonec neodolal a přitáhl si ho k sobě. Mladík se zavrtěl, přitulil se k němu a spal dál. Martin se usmál a lehce ho políbil do vlasů. Byl rád, že nakonec přijel taky. Myslel si, že z toho nějak vymluví, jako vždycky. Místo toho přijel a jemu tím vyrazil dech.
Ještě chvíli si užíval jeho blízkost, ale nakonec ho přemohl spánek a Leošova vůně ho doprovodila do snu.

Probudil se a okamžitě si uvědomil, že určitě není v křesle, kde původně měl spát. Hned vzápětí si uvědomil blízkost něčího těla. Podíval se vzhůru a málem se zalknul. Byl to Martin, ve spánku sladký jako med.
Neodolal a natáhl ruku aby ho pohladil po tváři. Rašilo mu na ní strniště a o to víc byl přitažlivější. "Proč mi tohle děláš?" zašeptal.
"Co ti dělám?" optal se Martin, ale neotevřel oči. Věděl, že pokud to udělá, zkazí to. Leoš sebou vyděšeně škubl, ale neodtáhl se. Líbila se mu ta blízkost, kterou spolu sdílely.
"To je jedno," odvětil, protože to nehodlal přiznávat.
Otevřel oči. "Mě to ale jedno není," prohodil a zadíval se mu zblízka do očí. Leoš se celý rozechvěl, ale nic neudělal.
"Co když tě chci políbit?" zašeptal Martin.
"Proč bys to měl dělat?" odvětil, ale jejich rty se přiblížily.
"Protože chci?"
"Tak to udělej," vydechl a nemohl uvěřit tomu, že se mu jeho sen plní. Avšak prásknutí dveří vedlejšího pokoje ho vytrhlo ze snění. Rychle se od něj odtáhl a ještě rychleji vyskočil z postele.
Martin se po něm pokusil natáhnout, ale byl rychlejší. Zmizel v obýváku a jeho tam nechal ležet. Hleděl na zavřené dveře a přemýšlel, co se stalo. Proč před ním utíká? Oba to chtěli, to věděl. Tak proč? Ale musel uznat, že byl rozumnější víc než on. Mohli je tady vidět jeho rodiče a asi by to nedopadlo zrovna nejlépe.
S povzdechem se vyhrabal ven z postele a zmizel v koupelně. Když vyšel ven zjistil, že Leoš se někam vytratil.
"Kam šel Leoš?" optal se.
"Nevíme," pokrčil rameny Leošův otec. Snažil se tvářit nezúčastněně, ale nedařilo se mu to. Rychle se otočil k plotně a udělal snídani. Přemýšlel, kam by tak mohl Leoš jít. Nevěděl, jestli to tady zná. Nevěděl, co by ho tu mohlo zajímat.
Rychle tedy připravil snídani, ještě rychleji ji zhltl a s neurčitým zabručením se také vytratil venku. Tam mu začaly v hlavě šrotovat kolečka, která mu měla pomoci ho dovést k Leošovi. Jenže nic ho nenapadalo.
Nakonec prošel celé město, nebylo nijak extra velké, ale nemohl ho nikde najít. "Sakra!" zaklel. Kde jen může být?!
A pak ho uviděl. Opíral se o strom kousek od něj a pozoroval ho. Vykročil k němu, ale Leoš se okamžitě snažil zmizet. "Leoši!" zavolal, ale mladík pořád šel dál. Nakonec se Martin rozběhl a chytil ho za paži. Prudce ho otočil k sobě.
Leoš se na něj vzpurně díval, ale v očích mu stály slzy. "Nech mě být, prosím," zašeptal a pokusil se mu vytrhnout. Avšak Martin ho nepustil.
"Nechci ti ubližovat, Leo," vydechl a zadíval se mu pevně do očí.
"Ale děláš to," opáčil a odvrátil hlavu. Otočil ho k sobě. Sklonil se blíž a políbil ho na čelo. Leoš vydechl a odtáhl se od něj. "Nedělej to," poprosil a zmizel. Věděl, že by to jeho rodiče nesnesli, nedovolili a proto potřeboval pryč. Chtěl pryč. Daleko od něj, daleko od bolesti a sžíravé touhy, která ho svírá.
Martin za ním smutně hleděl. Chtěl ho obejmout, ale věděl, že by se mu vytrhl. Nakonec se rozhodl k radikálnímu řezu. Řekne to jeho rodičům. Avšak čím blíže byl svému domu, tím více ho odhodlání opouštělo.
Leoš se vrátil velice pozdě a s údivem zjistil, že jeho rodiče odjeli. Bez něj. "Martine?" zavolal do ztichlého bytu, ale nikdo se neozval. Co se tady sakra děje?, divil se v duchu. Kde jsou všichni.
Náhle se objevil Martin jen s ručníkem kolem pasu a Leoš nasucho polkl. "Kde jsou rodiče?" zeptal se ho, aby na sebe upozornil, ačkoliv nepochyboval o tom, že o něm Martin ví. Ten se k němu teď otočil a usmál se.
"Bohužel volali strejdovi, že se musí v neodkladné záležitosti vrátit. A tak jeli."
"Něco si tady zapomněli, nezdá se ti?" zamumlal sarkasticky, ale na jednu stranu se mu ulevilo. Nebude muset spát v tom křesle.
"Pokud myslíš sebe, mám ti vyřídit, že se pro tebe zítra odpoledne staví, protože musíš do školy." Nenuceně se začal utírat a Leoš přemýšlel, jestli to dělá schválně.
"Proč tohle děláš?" zeptal se tiše.
Otočil se k němu. "Co dělám, Leoši?" ptal se a přibližoval se k němu. "Ráno jsem ti něco řekl, pamatuješ?"
Kývl. "Jo. Řekl jsi, že mě chceš políbit," pronesl a náhle měl sucho v krku, protože Martin teď stál dva kroky od něj.
"Co když to chci udělat i teď?" zeptal se a uchopil do dlaní jeho obličej. Mladík se mimoděk zachvěl. O tomhle snil celé dva roky. A teď najednou je to tady a on neví co má dělat. Avšak ve chvíli, kdy se jejich rty dotkly mu bylo všechno jedno. Přitiskl se k němu blíž a vychutnával si jeho chuť.
"Nikdy jsem si nemyslel, že se tohle stane," šeptal naprosto omámeně, když ho Martin položil na pohovku a dál ho líbal. Nyní se od něj odtáhl a zadíval se mu do očí.
"Proč ne?" optal se a rukou ho hladil po těle. Leoš sykl.
"Protože to pro mě byl nedosažitelný sen," vydechl a zasténal, když ucítil, že hladí jeho mužství. "Tak teď už to není sen," odvětil Martin a znovu ho začal líbat. Nehodlal dnes zajít příliš daleko, protože tím nechtěl Leoše vyplašit, ale jeho polibky byly tak omamné, že nedokázal odolat.
Leoš mu vpletl ruce do vlasů a přitáhl si ho tak blíž. "Tys to věděl, že?" prohodil po chvíli. Nyní leželi vedle sebe a jen se jemně laskali. Ani jeden nikam nespěchal.
"Co?" odvětil, ale věděl, co má na mysli. Jenže to od něj chtěl slyšet. Ujistit se, že je to opravdu pravda.
Černovlasý mladík dumal nad tím, zda mu to říct. Nakonec se ale odhodlal, zhluboka nadechl a vychrlil. "Že tě miluju," řekl to však tak rychle, že mu Martin nerozuměl. Vzal proto jeho obličej do dlaní a lehce ho políbil na nos. "Zopakuj to prosím ještě jednou a pomalu," požádal. Něco v jeho očích Leoše utvrdilo.
"Miluju tě," zašeptal a Martinovy oči se rozzářily. Políbil ho znovu tentokrát prudce a spontánně. Leoš nečekal, že by mu tím udělal takovou radost. Věděl, ale že ještě nemají vyhráno. "Netušil jsem, že bys z toho mohl mít takovou radost," prohodil.
"Leoši, už dlouho mě přitahuješ a posledních několik měsíců, kdy jsem tě neviděl se to jen vystupňovalo. Jenže mám vážné obavy, co na to řeknou tvoji rodiče. Nechci, aby ses musel rozhodovat stejně jako kdysi já," pronesl, ale dál to nerozebíral.
Mladík se na něj podíval. Byl zvědavý co tím myslel. Nechtěl, ale vyzvídat, protože na Martinovi bylo vidět, že o tom už nehodlá mluvit.
"Pokud mi dají ultimátum, jestli oni nebo ty, vyhraješ ty," pronesl a pevně se mu zadíval do očí. Martin se téměř zachvěl. I on kdysi měl takovéhle plány. A pak ten kvůli, kterému ztratil všechno jen tak zmizel. Beze slova, bez rozloučení. A jemu zbyli jen oči pro pláč. Právě tak ho našli Leošovi rodiče. Tehdy mu bylo šestnáct.
Nechtěl, aby Leoš zažil to samé. Neříkal, že on by mohl odejít, ale člověk nikdy neví, co se stane. "Pokud dostaneš ultimátum, chci, aby ses pořádně rozhodl, ano? Žádné uspěchané závěry," prohodil a políbil ho na nos. Leoš to nechápal, ale mlčel. Nechtěl zkazit jejich společné chvíle. Třeba to bylo jenom na chvilku, nebo sen, ze kterého se probudí.
A tak se mu zavrtal do náruče a opravdu usnul.
Martin se mu probíral ve vlasech a přemýšlel, co bude dál. Od té doby, co ho našli uběhlo deset let, ale on pořád… Stále v sobě měl strach, že ho opustí. I když v Leošově zbožném pohledu nebylo pochyb.
Jenže vždycky se to může zvrtnout.



Polibek:Postavy:

31. května 2012 v 22:09 | neznamy
Nina Sourozenec:Jacob...
Tym:Jacob,Ryki....
Vek:17 let
Rasa:?
Nina je velmi spolecenska,vesela a taky drza neboji se rict svuj nazor,hodne si potrpi na sve oblecky cernou,bilou a ruzovou jinak zadnou jinou barvu si nevezme.
Oblybeny jidlo:steak krvavy...
Domaci mazel:Netopyr rada ho oblekam do ruznych rosztomilych vevicek...,jmenuje se Leo.



Jacob Sourozenec:Nina
Tym:Nina,Riky
Vek:15 let
Rasa:Upirovlkodlak....
Jacob narozdil od sve sestry je velmi nesmely,laskavy,ale nenechejte se zmilit jeho v zhledem je velmi chytri na blondaka dokaze v jakekoly situaci pouzivat mozek narozdil od Niny ta prvni jedna a az pak se vyptava,ale je furt tercem sikany,a narozdil od ostatnych studentu je velmi drobny na svoji postavu,a taky neni moc vysoky i holky jsou vetsi nez on,proto si zneho spoluzaci utahuji a on proto nema zadne pratele,rad cte knihy a sije saty,ano chce se stat modnim navrharem jeto jeho nejvetsi sen,ale jeho otec chce aby se zneho stal dobry vudce,jedine kdovi jeho maly tajemstvi je jeho sestra kteraho nacapala u toho...,
Oblybeny jidlo:je Vegeterian....,nesnese krev a pak se sesype a omdli....
Domaci mazel:Tygr ano mam tygra jeto nemozny ale kdyz jsem nastoupil na skolu vybralsime pry je to takovy oznaceni,me vubev nevadi je to ma neustala pritelkyne a ochrankyne jmenuje se
Vlocka...



Zein Tym:Kai,Arven...
Vek:18 let
Rasa:Vlkodlak...
Zein je typicky rvac,nasilnik,jak to byva u Vlkodlaku,chce se stat vudce smecky,ale na scenu prikraci Jacob ktery to mysto vubec nechtel a hned mu spadne do rany,jediny clovek co Jacob nenecha snim vorat,vubec se ho neboji i kdyz cela skola jo,Zein je pro ostatni konkuretem hlavne pro Upiry,kdyz zjistil ze Jacob je Upir nemohl tomu uverit,Upir ma byt vudce Vlkodlaci
smecky to naneho bylo moc a proto se snazi jakoliv odehnat Jacoba ale jak to byva co se skadly to se rado myva....
Oblybeny jidlo:Steak,Maso,Hamburger,Hranolky.....
Domaci mazel:Byli Tygr,mam ho od 12 let,jmenuje se Tesak je to dobrym partakem....



Kai Tym:Zein,Arven...
Vek:19 let
Rasa:Vlkodlak....
Kai je nejhezci na cele skole,ale zadnou divkou moc dlouho nevydrzi,neni zadna proneho dost
dobra,a tak holky strida jako ponozky,ale pak se potka s Rykim u ktereho si mysli ze je divka,on
mu to vysvetluje,ale jak se zda bez uspechu a jak to mezi nimy dopadne mustesi to pak precist.
Oblybeny jidlo:Sushi ma slabost pro ribicky....Usmívající se
Domaci mazel:Vlk jmenem Popelka....



Riky
Tym:Nina,Jacob...
Vek:17 let...
Rasa:Upir....
Riky je velmi mily,vesely typ cloveka,ktery resi vsechno s humorem,az nekdy sve pratele rozciluje
je prislovy zni:Nejztracenejsi den naseho zivota je ten,kdy jsme se nezasmali....,rad provokuje
vtipkama ale jednou to prehnal a odnesl to Kai nejhezci kluk na skole a ktery si mysli ze je divka,
ostatni to berou shumorem ale on ne,furt to dvoreni mu leze na nervy a furt se ho snazi ignorovat ale moc mu to nejde kdyz furt na neho neustale mluvi....,jak to dopadne to sam netusi ale vime jedno jiste nudit se nebude.....Smějící se
Oblybeny jidlo:Vsechno co je hodne palive Mexixska Kuchyne....
Domaci mazel:Kocka jmenem Micka je to ma druha vesela polovicka rada dela skopiciny jako ja...


Arven Tym:Kai,Zein....
Vek:18 let
Rasa:Vlkodlak.....
Arven je romanticky typ cloveka,srdcem bojovnika na pravem myste je z trojice nejhezcich kluku na skole,ale jedna vec mu porad schazi a to je laska,je to davny pritel z destvi Niny,porad si zni utahoval ze vypada jako kluk tak se pak nedivte ze Nina si ty vlasi ostrihala,a ted jemu rika ze vypada jako nejaka holka,ale on ji to nebere za zly on ji to delal to same....
Oblybeny jidlo:Steak....
Domaci mazel:Papousek Chestr....porad tak otravne ukecanySmějící se


Elizabeth
Tym:Laura,Klyo
Vek:17 let
Rasa:Upirska Princezna...
El je velmi sobecka,snobska mrcha ktera si mysli ze je nejhezci holka na skole a proto muze mit
koho chce a ona touzi po Arvenovi ale on ji nechce protoze ji rekne ze se mu nekdo libi jiny,pak
si uvedomi ze Nina a bude jekymkoliv zpusobem chtit znicit az zni vyvola vzpominky na minulost a
probuzeni jeji moci....
Oblybene jidlo:Krev...
Domaci mazel:kocka Miu...

Klyo
Tym:Laura,Eliyabeth...
Vek:18 let...
Rasa:Upir..
Klyo je velmi chytra,nesmela a vynalezava divka a taky bojovna,zamilovala se do Zaina ale on ji surove odbyl a ona sbrekem utekla pryc,a slibovala sladkou pomstu za to co ji urobil....
Oblybene jidlo:Krev...
Domaci mazel:Motyl Pomenka...


Laura
Tym:El,Klyo..
Vek:16 let
Rasa:Carodejka..
Zivel:Voda...
Laura je umelecky nadana jeji ambice neznaji meze kdyz neco chce proste to dostane,takova rozmazlena holka,zamilovala se do Jacoba libise ji ta jeho nevinost ale to nevedela ze ma konkurenci jak to dopadne....
Oblybene jidlo:China
Domaci mazel:Rybka Akvaruel...







Polibek:1:Kapitola

31. května 2012 v 19:08 | neznamy
Prolog:
Nina zakmitala hustymi rasami a otevrela oci,snazila se v mihovatych zablescich jasneho rudeho
svetla rozesnat,az znovu upadla do vecneho spanku,nahly krik zeny az znovu pootevrela a uvidela
jasne zablesky a pak si simla zeny co se sklani nad ni,byla cela od krve co zalostne place a vlky co
pobihlay sem a tam,pak uvidi jak zene se od deluje hlava od tela,Nina se snazi zapomenout co videla
a nadale se snazi pohnout ale jako byji telo vypovidalo sluzbu a modli se ze vsech sil aby ji nenasly,
ale pak uciti neci doteky co ji odnasi do bezpeci a pritom jako by tu neznamou postavu davno
znala az pomalu zase spadne do nicoteho spanku ze ktereho se uz nikdy nechce probudit.

Deriein

31. května 2012 v 18:38 | neznamy
Vítejte
v mém tajném světě


Zde se nachází svět povídek s tématikou



shonen-ai a yaoi



jde o homosexualní tématiku.

Kdo toto téma nemá rád nebo ho pobuřuje nevstupujte
a odejtěte prosím.
cesta zpět je tím křížkem v pravo nahoře.
Z téhož důvodu vstup je 18+
dodržujte ho prosím.

Kam dál